Ten, kdo zabloudí, může omylem objevit nové cesty. Lundkvist

Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda. G. A. Lindner

mierk@seznam.cz

 

pryglova@seznam.cz


 

 

 

Na běžkách v Jeseníku

20. - 22. února 2004

20. února 2004 nás kolegyně Bětka vzala s partou skautíků (Alík, Bára, Danoš, Marcela, Michal, Romík) na běžky do Jeseníků. Auty jsme se dopravili do Černé Vody téměř na hranicích s Polskem, kde jsme je u Pucka nechali a od něj nás čekala cesta již po svých do chaty. Chatu jsme objevili asi po čtyřicetipěti minutách. Byla nádherná, celá dřevěná, bez elektriky, vody, plynu. Zatopilo se v kamnech a udělala se večeře. Všichni byli zmrzlí z cesty, tak se nikomu (až na Ducha) už na běžky nechtělo a večer jsme strávili v chatě. Hráli se karty, na kytaru. Spát jsme šli kolem půlnoci, abychom ráno byli čilí.
Všichni až na Alíka, který měl problémy s kolenem, ráno vyrazili na běžkách. Počasí bylo nádherné, jelo se celkem dobře, až na pár tvrdých setkání se zemí. Asi kolem druhé hodiny jsme dorazili opět k Puckovi, který má takové malé soukromé pohoštění. Vydali jsme se ještě na nedalekou zříceninu, odkud jsme pozorovali okolí a odhadovali, kde máme chatu. Pucek nám připravil grilované ryby, na kterých jsme si moc pošmákli. Někteří odvážlivci si vytopili saunu a chladili se potom i v blízkém rybníčku. Teplota venku se pohybovala pod nulou, hladinu si museli prosekat! Venku se zvedl velký vítr. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a první šla zatopit do chaty. První úsek cesty od Pucka byl dost náročný, pohybovali jsme se po odkryté cestě, kde nás málem odnášel vítr. V lese to bylo lepší, ale cesta po tmě nic moc, naštěstí vyšlapané stopy ve sněhu nám ukazovaly cestu. S radostí jsme uvítali chatu, kde i když se netopilo bylo příjemněji než venku, a to dokonce i vítr otevřel okno v místnosti, kde jsme spali. Kluci rozdělali oheň, Bětka nám ukázala šílenou modřinu a zalehli jsme do studených spacáků. Druhá skupina nás potom srovnala na postelích, aby si měli kam lehnout a spali jsme až do rána, či spíš do dopoledních hodin.
V neděli se pojedlo, pouklízelo a sestupovali jsme k Puckovi, kde jsme se vyrovnali za ubytování, jídlo a pití a vyrazili jsme domů. Byl to náročný, ale krásný víkend, člověk poznal zase pár dalších bláznů do přírody. Díky za něj.

Duchna