Krkonoše

15. - 21. července 2004

V neděli 15. srpna 2004 jsme v sedm hodin ráno odjeli z Hodonína do Krkonoš. Po asi šestihodinové jízdě jsme vystoupili před chatou ROH Družba, kde jsme se ubytovali. Nezaháleli jsme a po jídle a vybalení jsme se vydali prozkoumat nejbližší okolí (nakonec jsme našlapali asi deset km). Vydali jsme se po žluté turistické značce ke kostelíku, dále po modré ke Spálenému mlýnu. Po cestě bylo stále co obdivovat. Zpět jsme se vraceli po červené vrchem. Celkem jsme byli i unavení, takže jsme brzo zalehli a spali jak mimina :)
V pondělí 16. srpna jsme se hned po snídani vypravili na Sněžku. Od chaty jsme to vzali po červené, jak jinak než do kopce, hned za chvíli jsme se přeslékali do kraťasů. Na Sněžce foukal velký vítr, koupila jsem si pohled, uletěl mě. Naštěstí mě ho Mira našel. Potulovali se tam dva „krakonoši“, se kterými se mohl člověk za 30 Kč nebo 1 euro vyfotit. Sestup na polskou stranu byl krušný. Nicméně jsme pokračovali dál přes rašeliniště k Luční boudě, kde jsme si zašli na záchod, venku nikde nebyly stromy, tak nebylo kam skočit :) Dál jsme prošli kolem pomníku obětí hor k chatě Výrovka a dál do Pece pod Sněžkou, odkud jsme se dovezli autobusem až k chatě.
V úterý 17. srpna jsme se svezli na Vavřincův důl a odtud pěšky na Černohorské rašeliniště. Při svlékání jsem zjistila, že jsem si nepřibalila kraťase, tak jsem šla v Mirových trenýrkách :) sepnutých sponou do vlasů, jinak bych je asi ztratila. Bylo horko, byli jsme ze včerejška přismahlí, tak jsme se raději už natírali. Rašeliniště bylo kouzelné, chodilo se po dřevěných lávkách. Našlapali jsme toho dost, znavení na zastávce v Temném dole jsme se rozhodovali, zda půjdeme pěšky k chatě či počkáme dvě hodiny na autobus. Zastavili dva poláci, hledali cestu na Pomezní boudy, tak se s nima Mira domluvil, že jim ukážeme cestu a při té příležitosti nás svezou k chatě. Za dvacet minut jsme už stáli před chatou. Po umytí jsme měli ještě dostatek času do večeře, tak jsme šli nad chaty, Mira na borůvky a já na bronz (opalovat se).
Středeční dopoledne jsme věnovali pobytu jen kolem chaty, čtení na lavce, pozorování vrtulníku… odpoledne jsme jeli s naším zájezdem do Adršpachu na skály. Bylo to tam kouzelné, jako v pohádce. Jen škoda, že člověk neměl víc času, určitě bychom si zajezdili na lodičkách :) Tak někdy příště, i s dětmi…
Ve čtvrtek 19. srpna jsme se vydali na dlouhou cestu, ale málem skončila hned na začátku za hranicema s Polskem. Na kopci jsem odpočívala, zatímco Mira sbíral borůvky. Nešťastnou náhodou mě pichla vosa do nohy. Celkem špatně se mi pak šlo, chtěli jsme se vrátit, ale nakonec jsem to zvládla a dorazili jsme do Rýchor. Ve studánce jsme nabrali vodu, trochu se tam rozhlédli, ale museli pokračovat v cestě, aby nám neujel autobus z Horního Maršova na chatu, čekalo nás 3,5 km prudkého klesání.
V pátek jsme měli v plánu něco v okolí, ale od rána pršelo, tak jsme zašli jen do obchodu a celý den trčeli na chatě. Navečer se trochu uklidnilo, tak jsme i v drobném mrholení vyrazili na procházku a na borůvky :) Večer byla přednáška s horským vůdcem o Krkonoších.
No a v sobotu zbyl už jen čas na sbalení a odjezd domů.

Duchna