Cesta údolím řeky Oslavy

10. dubna 2004

Na velikonoční víkend jsme měli vyrazit s Romíken a spol. na Klondike, ale Zákopčaník nás – teda Bětku odradil výhružkami o deštivém počasí a teplotami pod bodem mrazu.
Tak jsme vyrazili jenom na sobotu s Lenkou a Mirou – tedy manžely Levkovými. Na nádraží jsme samozřejmě dorazili s mírným zpožděním a hned jsme dostali vynadáno, ale všechno jsme to stihli. Cestou vlakem jsme hráli Simpsnovské kvarteto a zjistili jsme, že Lenka má nějaké zvláštní schopnosti. Prostě vždycky věděla ,jakou kartu kdo má. No nevím, jestli přežije pálení čarodějnic!
V Horních Heršpicích jsme potkali Doda s přítelkyní a čekali na zpožděný vlak, což jsme kladli za vinu Alíkovi. Ve vlaku jsme se pak sešli s ostatníma, kteří mě lákali na přespání s útlými děvčaty v jejich spacáku (Ježová a Eliška) a znovu jsme měli možnost se přesvědčit o Alíkově apetitu. V Náměšti nad Oslavou jsme vysedli, rozloučili se s ostatníma a pro mě netradičně vyrazili pro mě netradičně po značce přes koleje.
Cestou jsme narazili na stezku pedofila, který chtěl kdo ví koho ulovit na rozházené bonbóny a být Mira mladší, asi by ho dostal. Slezli jsme dolů k řece a kolem bývalého tábořiště jsme šli po vodě dolů. Po cestě jsme potkávali spoustu bývalých i současných osad, totemů a vůbec známky přítomnosti trampů. Šlo se nám krásně, bylo teploučko, vzpomínali jsme, co jsme tady už zažili a předháněli se, kdo toho víc ví. U jednoho obzvláště vydařeného totemu jsem si dal vytoužený řízek čekaje na Miru, až si asi padesátkrát vyfotí jistou rostlinu. Pak jsme se dostali k místu, kde červená značka mířila od řeky vzhůru. Tou cestou jsem nikdy nešel, protože jsme šli vždycky kolem vody, přelézali skály a brodili se. Ovšem na značce se zase bylo na co dívat – třeba na krásný výhled na kaňon řeky. Navštívili jsme taky hrad Lamberk a nebýt tam cedule, tak to ani nepoznáte, protože zdivo aby jeden pohledal.  Z Lamberka jsme na můj návrh sestoupili přímo k řece a pokračovali kolem vody. Když tu kde se vzala tu se vzala – skála. Hrajeme si na kamzíky a šplháme, zdoláváme pár skalek až přicházíme k totemu Zlatá Podkova. Dáváme si svačinku a potom už pohodlnou cestou kolem Vlčího kopce k chatám. U rozcestníku hodnotíme situaci a po zjištění, že nás čas tlačí, jdeme kousek zpátky a po značce do Kralic nad Oslavou. Po cestě jsme ještě jednou odpočinuli znaveným nožkám a naposled se posilnili. Při chutné svačince nám Mira popisoval, jak vyráběl svou oblíbenou ovesnou kaši. Jak jsme rádi, že máme nezdravé jídlo! Na nádraží jsme se zaposlouchali do svatební veselice a hádali písničky přezpívané super venkovskou kapelou.  Ale už se dostavovala první únava a tak jsme byli rádi, že přijel vlak. cestou s Mira začal číst nějakou velmi napínavou knihu a během minuty spal, stejně jak Lenka. Bětka nechtěla trhat partu a tak se taky přidala. Takže zbylo na mě, abych dával pozor na cestu a taky jsem byl rád, že si konečně můžu přečíst novinky ze sportu. V Brně jsme shlédli opilého mladíka, který nám balancoval před okýnkem. Jak tak cesta pokračovala a město přešlo v pole a lány, bylo všude k vidění spoustu zvěře. Takže jsme měli možnost spatřit stáda srnek a prchající zajíce. Projeli jsme kolem Pálavy a už jsme byli v Břeclavi. Rychle jsem si bouchnul razítko do P pasu a už míříme přímo domů. Nakonec jsme se šťastně  vrátili a plni dojmů z krásného ticha, přírody a počasí spěcháme domů.

Danoš