Šumava - Železnorudsko, Povydří

25. - 31. července 2004 

Šumava byla místem, které jsme už dávno plánovali navštívit. Původní záměr byl cestovat na kolech, ale z důvodu komplikované přepravy jsme se nakonec přepravovali sami. Takže jsme se v sobotu sbalili a v neděli vyrazili vlakem směrem Praha – Plzeň – Klatovy, do Železné Rudy. V Železné Rudě jsme odpoledne vystoupili z vlaku a vydali se hledat kemp, jedna paní nám poradila jednoduše a slovy: „Tudy, tady“. Kemp byl na konci města, které na nás moc velký dojem neudělalo. Místo obchodů převážně samé Vietnamské tržnice a Night cluby. Tak u nás hold vypadá město u německých hranic. Postavili jsme stan sice za nepříjemného kousání malých mušek, ale o to  byla stavba rychlejší. Pak jsme se vydali prozkoumat zbytek města a při tom naplánovat zítřejší cestu.

V pondělí ráno po probuzení a drobné hyeně a později ve městě i snídani jsme se vydali po modré a červené značce do mírného kopce směrem na Čertovo a Černé jezero. Počasí ráno nebylo nic moc trochu i kapkalo, ale nakonec sluníčko přece jenom vylezlo. O co město nestálo za nic tak o to byla pěknější příroda kolem. Samé kopce, lesy plné borůvek a kvetoucích rostlin. Čertovo jezero (1030 m., 10,3 ha, hloubka 36,5 m.) nás nadchlo a Černé jezero taky svou malebností nebylo pozadu. Od jezer jsme šli k rezervaci Bílá strž a odtud i k 7 metrů vysokému vodopádu na Bílém potoce. Jeden z nejvyšších šumavských  vodopádů. Dále jsme šli podél Bílého potoka do osady Hamry a pokračovali do Hojsovy Stráže na vlak. cestou vlakem začalo hustě pršet a déšť vydržel i v Železné Rudě. Chvíli jsme počkali na zastávce a vydali se do kempu, tak zalezli do spacáků a za chvíli spali.

V úterý ráno jsme sbalili ještě mokrý stan jak od večerního deště tak i od ranní vlhkosti, která byla všude kolem. A vypravili jsme se zpět do města na autobus jak jsme večer domluvili. Bylo brzo ráno moc lidí jsme nepotkali na autobusové zastávce jsme posnídali a čekali na autobus. Ten přijel a mi s ní se vydali do Antýglu, nového kempu při řece Vydře. V kempu jsme rozbalili stan aby proschl a začali jsme plánovat kam se dnes podíváme . v kempu pomalu začínalo být živo, někteří se balili a sušili stany po včerejším dešti jako mi a někteří spali. Vydali jsme se po červené na Rokytu a podél Vchynicko-tetovského kanálu, kde se dříve plavilo dřevo. Dál jsme pokračovali po asfaltové cestě až k Tříjezerní slati. Je to 19 ha velká slať, která je typickou ukázkou šumavského vrchovištního rašeliniště. V rezervaci jsme chodili po dřevěných chodnících. Jako největší úlovek a krásný zážitek bylo shlédnout a vyfotit masožravou Rosnatku okrouhlolistou. Dále jsme mohli poznat rozdíl mezi Brusnicí borůvkou a jedovatou Vlochyní bahenní. Prostě bohaté místo na úlovky. Odtud jsme se dostali na rozcestník s názvem Rybárna a pak dál podél Roklanského potoka do Modravy. Zde jsme po obědvali a protože bylo celkem chladno tak po domluvě další cesty jsme vyrazili do Antýglu. Tam jsme si ve stanu trochu schrupli a odpočinuli a po krátkém naplánování trasy jsme se vydali po modré proti proudu Hamerského potoka na Horskou Kvildu. Na Horské Kvildě jsme si dali pauzu a povečeřeli jsme pak jsme pokračovali po zelené přes horskou louku dál lesní cestou na Zhůří. Odtud jsou nejkrásnější výhledy do údolí a na protilehlé hřebeny. Panorama začíná vlevo Trojmeznou, pokračuje přes Roklan, rozhlednou Poledník, až k Železnorudsku. Už bylo celkem dost pozdě a mohli jsme vidět nádherný západ slunce. Potom jsme seběhli z kopce na Turnerovu chatu. A odtud podél řeky Vydry zpět do Antýglu.

Ve středu jsme opět něco málo posnídali a jeli autobusem do Srní, kde jsme přesedli do spoje do Kašperských Hor. Už z autobusu jde vidět nádhernou dominantu – hrad Kašperk. Navštívili jsme informační centrum, zjistili několik informací a vydali se po zelené směrem k hradu. Cesta samozřejmě vedla do kopce. V lese jsme dozvěděli o Čertovském lese (Západně od Kašperských hor, poblíž osady Tuškov se rozkládá tzv. Čertovský les. Podle starých německých pověstí se v něm zjevovali nebezpeční ďáblové a nedoporučovalo se v něm pobývat.), Swize (V okolí hradu Kašperk se prý vyskytovaly rovněž můry, např. přízrak tajemné ženy nazývané Swiza. Prý je nekonečně stará, žila už za pohanských dob. Chodí oblečená do vlčí kůže s jeleními parohy. Byla předzvěstí pohrom a nemocí. Měla také schopnost měnit svou oběť v kámen.), Bludném rytíři (Zlý rytíř z hrad, jehož téměř každý proklínal, jednoho dne zmizel. Jen za nocí se v okolí hradu zjevoval přízrak černého koně s ohnivou ohlávkou na krku. Podle pověsti je nutné ji hodinu udržet v rukou, aby byl duch rytíře vysvobozen. Zatím se to nikomu nepodařilo a proto tu občas můžete toulavého koně potkat dodnes.). Za chvíli jsme se dostali k hradu, šli na prohlídku a dozvěděli se že hrad Kašperk byl postaven v letech 1356 – 1361 na pokyn panovníka Karla IV. A na jeho počest nazván Karlberg. Sloužil k ochraně zemských hranic, obchodních stezky a zlatých dolů. V té době byl v okolí nejdůležitější zlatorudný revír v Čechách. Až do r. 1777 se zde těžilo v 37 štolách. Ze strategického hlediska byl hrad velmi dobře situován a na jeho ochranu stačil relativně malý počet vojáků. Od hradeb jsme se potom vydali po žluté opět do kopce na Pustý hrádek, který sloužil jako předsunutý strážní bod. Z vrcholu je krásná vyhlídka na níže položený hrad a do širokého okolí. Potom nás cesta z kopce zavedla zpět do Kašperských Hor, kde jsme poobědvali a vyrazili po místním Vlastivědném okruhu lesem do Rejštejna. A odtud zpět do kempu.

Ve čtvrtek ráno jsme se opět přesunuli autobusem do Kaplice, posnídali jsme a vydali se po zelené na Idinu Pilu, správa Národního parku Šumava zde má informační středisko, a dál po modré k Boubínskému jezírku. Prošli jsme si naučnou stezku Boubínským pralesem a vrátili se zpět na zastávku Kaplice. Odtud jsme jeli autobuse zpět na Kvildu, kde jsme poobědvali a šli po silnici podívat se na Jezerní slať, která svou rozlohou patří mezi největší přístupné slatě, celou jsme si ji prohlédli z dvoupatrové rozhledny. Potom jsme dál po silnici pokračovali na Horskou Kvildu a už známou cestou podél Hamerského potoka na Antýgl.

V pátek jsme po probuzení sbalili stan i věci jeli autobusem do Sušice, původně jsme měli v plánu projížďku loďkou po řece Otavě, ale neměli jsme druhé boty. Navíc jsme měli lepší plán v sobotu na hradě Rabí měl hrát Karel Plíhal. Od rána bylo slunečné počasí. Po příjezdu do Sušice jsme si nechali batohy na nádraží a vydali se do města sehnat lístky na koncert. Prodávali se v Městském kulturním centru a nebylo to tak těžké najít jak jsme se domnívali, s lístkama v kapse jsme si prohlédli město a vrátili se na nádraží. Jeli jsme 2 stanice do Žichovice, kde jsme chtěli na půli cesty na hrad Rabí nechat stan. Podle mapy v okolí měli být 3 kempy, tak jsme pomalu šli a cestu se kochali z výhledu na hrad. Dostali jsme se k řece Otavě a nedalekému jezu. Kde jsme chvíli pozorovali vodáky jak se dostávají přes jez. Jeden kemp byl na druhé straně, tak jsme se domluvili, že se k němu přebrodíme voda byla studená, ale sluníčko už celkem připalovalo takže to nebylo tak hrozné. Na druhém břehu řeky se koupali nějaké děti. Přebrodili jsme se na druhou stranu, kde jsme zjistili, že kemp mají pronajatý nějací táborníci, tak jsme od nich zjistili cestu do dalšího kempu, který shodou náhod byl na druhé straně řeky. Po druhém přebrodění jsme se vydali do kempu, kde jsme postavili stan, aby uschnul, protože v kempu Antýglu zbyla po ránu vydatná rosa. ¨po obědě a odpočinku jsme se vydali na nedaleký hrad Rabí. Za hradem měli vystoupení sokolníci s dravcemi, bohužel už bylo odpoledne a poslední plánované představení zrušili takže jsme si dravce aspoň vyfotili. Mohli jsme vidět Poštolky, Krkavce, Sokoli, Orli a dokonce i Kondora. Vrátili jsme se zpět do kempu trochu jsme vegetili po 19 hodině jsme se vypravili na hrad na koncert. Chvíli jsme na Plíhala čekali než se objeví byl schovaný vzadu, nejspíš se asi styděl. Potom začal hrát a jako vždy nezklamal, hrál písničky známé i nové a mezery prokládal svojí poeizí.

Předehra
Po dlouhé milostné předehře,
nikdo se zbytečně nepředře.

 Mail
Mailování s Kristem,
zaviruje systém.

Ženy
Ženy bílé, snědé, černé,
na fotkách jsou všechny věrné.
Jen ta moje není věrná,
ta je totiž trojrozměrná.

O vosách
Opuchlý před hnízdem vosím,
říkám vosám: „Další, prosím.“

Dáša
Jede Dáša na svém skútru
hledat kluky něžný,
v podpaží má Kamasútru,
ten skútr je sněžný.
Odvážně se řítí z kopce,
opět ztrácí hlavu,
takto buďto skončí v hrobce,
nebo v jiném stavu.

V cukrárně
V cukrárně koupil jsem Lence,
sladké rakve a věnce.

Nahý v trní
Šel jsem sypat slonům zrní
a on tam stál nahý v trní.
Sloni se ho ulekli,
usekli mu kule kly.

Vedoucí
Pionýrská vedoucí,
spadla pod vlak jedoucí.
Skočte děti pro líh,
spálíme ji v polích.

V sobotu jsme se ráno vypravili do blízké vesnice do obchodu nakoupil snídani a jídlo na cestu. Mezitím stan trochu proschnul od rosy, po krátkém dosušení jsme ho sbalili a vydali se na nádraží na vlak. Cesta byla dlouhá, ale nakonec jsme se dostali domů plní zážitků a foto úlovků. Na Šumavu se ještě určitě pojedeme, zbylo ještě dost míst, které jsme neviděli.

Duch