Zámek Smolenice a okolí

19. - 20. května 2003

V sobotním ránu jsme naskládali brašny na kola, nasadili rukavice a přilby a vyrazili na výlet. Projeli jsme českou i slovenskou hranicí a hurá za krásami Slovenské republiky. Pro nás už známou cestou jsme se dostali na Šaštín a odtud pokračovali do Plaveckého Mikuláše. Jeli jsme vojenským prostorem, kde byla krásná příroda. Po pravé straně jsme viděli Plavecký hrad. Duch ho zkoušel vyfotit, ale byl dost daleko. Doslova za pět minut dvanáct jsme přijeli do Plaveckého Mikuláše a koupili si čokoládu a nanuky na poobědě. Ve dvanáct zavírali. Poobědvali jsme a pokračovali v cestě. Za chvíli jsme odbočili ze silnice do lesa a čekala nás dlouhá cesta do kopce. O to příjemnější byl potom sjezd dolů, i když jsme museli jet opatrně, protože cesta nebyla v nejlepším stavu. Přijeli jsme k jeskyni Driny. Zjistili jsme, že se tam dá dostat jen po schodech a nám se nechtělo tahat kola nahoru, tak jsme tam nešli. Jeli jsme dál ke Smolenickému zámku. Jaké bylo naše překvapení, že v sobotu odpoledne je zámek zavřený a prohlídky se nekonají. Na Slovensku totiž probíhají v odpoledních hodinách svatby, a tak tomu bylo i tady. Okolí zámku bylo ale přesto nádherné, a poskytovalo i tak dostatečný pohled na tuto stavbu. Uvelebili jsme se na louce pod zámkem, jedli, odpočívali, povídali. Navečer jsme se jeli podívat ještě dál, k nedaleké přehradě. Sluníčko už tak moc nepálilo, tak nás to do vody ani moc nelákalo. Pomalu jsme se tedy vraceli a nedaleko za Smolenicí jsme odbočili, abychom našli místo na přespání. Všude byly kopce, tak jsme si moc vybírat nemohli. Vyfuněli jsme až na kopec, kde bylo pole s jetelinou. Kdo by se sem v noci drápal, zůstaneme tady. Sluníčko pomalu zapadalo za lesy, my leželi ve spacáku a povídali si. Uslyšeli jsme hlasy. Někdo šel podél lesa. Snad jdou někam pryč. Ale nešli, dva muži si to namířili rovnou k nám. Co budeme dělat? Co po nás budou chtít? Přišli až k nám, pozdravili jsme, dozvěděli jsme se, že nocují v chatě nad polem, která nebyla odsud vidět. Viděli můj růžový spacák a nedalo jim, aby nezjistili, co že se jim to na tom poli červená. Dokonce nás zvali na přespání a na guláš ze srnca, ale nám už se vstávat nechtělo. Tak nám popřáli dobrou noc a odešli. Pokračovali jsme v naší započaté debatě na téma svatba. A pak se nějak Duch rozhodl,  že se teda vezmem. A mě napadlo, že v září jedeme na dovolenou, tak by to mohla být jako svatební cesta, a tak jsme začali trochu plánovat a snít. Dohodli jsme se, že jestli bude volný termín, tak to spácháme :).
Ráno jsme se probudili brzo, sluníčko na nás jeątě nestačilo vytáhnout paprsky. Přesto jsme vstali a vydali se na cestu směr domov. Ve Skalici před Billou jsme posnídali naše poslední zásoby a hurá na kola. Domů jsme unavení dorazili kolem desáté hodiny a užívali tak ještě volnou neděli.

Duchna.