Ten, kdo zabloudí, může omylem objevit nové cesty. Lundkvist

Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda.G. A. Lindner

mierk@seznam.cz

duchnal@quick.cz


 

 

 

Rešovské vodopády a hrad Sovinec

14. - 15. června 2003

V sobotu jsme se sešli jako obvykle na vlak. nádraží já a Duchna, za chvíli přijela Renata a společně jsme se vydali na sever. Cestou se k nám přidal Šimon. Pokračovali jsme dál až do Libiny, kde jsme vystoupili a vydali se k lesu směr Rešovské vodopády.
Šli jsme po žluté za Libinou do svahu východním směrem a pokračovali dál do vesnice Tvrdkov. Cestou jsem vyfotil pár rostlin (Kyprej, Černýš, Štírovník, Drchnička, …). Z Tvrdkova jsme pak už jen šli po červené lesem do údolí, kde protékala řeka Huntava a tam začínali Rešovské vodopády. Je potřeba je vidět, popsat se to nedá. U vodopádů jsme si dali velkou odpočívací pauzu, holky si stihli i trochu zdřímnout. Dál jsme pokračovali cestou do kopce do vesnice Rešov a odtud dál cestou jsme hráli nějakou tu hru. Procházeli jsme cestou,  na louce, ohraničenou keři, když tu náhle jsme všichni ucítili vůni lesních jahod. A ukázalo se to místo je rájem jahod. Po příjemné hostině jsme pokračovali lesem na Valšovský Důl směrem na Sovinec. Už bylo k večeru tak jsme si našli místo na přespání nedaleko malého seníku. Za chvíli jsme usnuli jak mimina. A zbudili nás jen drobné kapky. Tak jsme se po krátké domluvě přesunuli k seníku a postavili bivak. Ráno jsme se vypravili na gotický hrad Sovinec. Hrad byl v minulosti mnohokrát dobyt i vypálen, ale přesto byl něčím kouzelný. Ze Sovince jsme šli dál po červené přes Karlov, Řídeč do Mladějovic, odkud nám jel vlak. Příjemně ušlapaní jsme se vraceli domů.

Duch