Výprava na Nový hrad

13. března 2004

V sobotu 13. února 2004 jsme se na vlakovém nádraží sešli s Renčou Pištělkovou. Telefonicky jsme zjistili, že Nikola, který slíbil taky účast ještě doma vyspává, tak jsme odjeli bez něj :). Při čekání v Brně jsme si dlouhou chvíli krátili pozorováním městské policie, která kontrolovala místního občana, který žebral po kolemjdoucích drobné. U nás to zkoušel taky, ale úspěšně jsme mu odolali. Kolem desáté hodiny jsme dorazili do Blanska. Vydali jsme se po zelené z města. Stejnou cestu měli i nějaké dvě holky, ale hned na první kritické křižovatce jsme se rozdělili, abychom později zjistili, že ony pokračování značky našly, zatímco my se vydali přes pole. Ony šly po silnici, proto ta naše „zkratka“ byla zajímavější. Na zelenou jsme s pomocí mapy a Ducha :) dorazili. Ze začátku jsem měla obavy z jeho vedení, protože již v Hodoníně na nádraží nechtěl nasednout do správného vlaku a to byl dokonce jediný vlak co stál ve stanici :) ještě že tam byla průvodčí, která ho přesvědčila, aby jel s ní. Nicméně asi po dvou kilometrech cesty jsme stanuli na Čertově hrádku. V podstatě tam nic nebylo :), jen pozůstatky někdejší hradby, která se dala jen tušit… Ráno jsem toho moc nepojedla, tak jsem byla už i hladná, víc než půl cesty před námi… tak jsem na chvíli pod hrádkem na lavičce zakotvila. Jak se člověk nehýbal, byla trochu zima, hlásili polojasno, ale teda ve skutečnosti nic moc. Na zemi bylo místy ještě dost sněhu. Po malé pauzičce jsme se opět vydali na cestu, příroda byla ještě unavená zimním spánkem. Podařilo se nám zdolat i malé překážky v podobě spadlých stromů přes cestu. Duch se vydal v jednom místě podívat z vyhlídky Výrovky. Já s Renčou jsme neviděli moc dobře cestu od Výrovky, tak jsme na něj radši jen počkali. Cesta moc rychle neubíhala, ve sněhu se špatně šlapalo, o to víc jsme se mohli kochat krajinou. Již z dálky jsme viděli mezi stromy prosvítat Nový hrad. Byl krásný, měl jen jednu chybu, svou sezónu začínal až za týden. Pochodili jsme to v okolí a vydali se dolů směrem do Adamova. Zbytek cesty uběhl již rychle. U pohostinství pod kopcem jsme objevili tři oslíky (pro každého jeden…) :) Jejich fotky nám bohužel moc nevyšly. Naše výprava skončila zdárně, únavou jsem ve vlaku usnula :) – nebyla dlouhá, ale po zimě se člověk rychle unaví, proto již plánujeme další akce, abychom něco natrénovali.

Duchna