Z Bylnice do Slavičína

22. března 2003

Ráno jsem netrpělivě s Duchem přešlapovala před vlakovým nádražím a vyhlíželi jsme Patrika a Marcelu, objevili se sice přesně ve stanovený čas, ale zmizeli ještě v obchodě a ne a ne se odtud vrátit. Pomalu začínaly chybět nejen minuty, ale i vteřiny do odjezdu vlaku, hold jim chyběl po ránu běh... Hlavně že jsme ale všichni nasedli a vyjeli.
Přijeli jsme do Bylnice a vydali se po modré směr Javorník, první překážku - řeku, jsme většina zvládli po mostě, ale Patrik si chtěl asi umýt boty, tak to vzal spodem. :)
Na sluníčku a kládách jsme něco málo snědli, zatím prsty ještě zábli a vydali se do kopce. Asi v půli cesty byla louka, kde jsme si odpočinuli a pozorovali ptáky a okolí. Bylo krásně, prostě jarně. Cesta stoupala pořád a pořád, až na vrchol - Javorník. Duch se těšil, že bude fotit první jarní kytičky, ale několika centimetrová vrstva sněhu pod vrcholem, která všechny překvapila mu to nedovolila. Z Javorníku jsme se dostali na místo setkávání Čechů a Slováků - Peňažnou. Po cestě jsme ještě ochutnali vodu ze studánky a dorazili do Šanova, malé vesničky. Odtud to už bylo co by kamenem dohodil do Slavičína, přesto jsme to ale vzali po louce, jen jsme se museli vyhýbat produktům krav. V Slavičíně jsme si trochu odpočinuli a jeli skoro v klidu domů, v Uherském Hradišti jsme se povozili téměř sami ve vlaku sem a tam, to jak nás přesouvali z jedné koleje na druhou a "vraceli se", naštěstí jsme se ale všichni dostali nakonec tam, kam každý chtěl - domů. Není nad to, když se má člověk kam vrátit, a hlavně odkud, když si přiváží spoustu nových zážitků a poznatků, vzpomínek. Už teď se všichni těšíme na další.

Duchna